Nikdy jsem si nemyslela, že se budu muset hádat s vlastními dcerami o dům, který jsme s manželem celý život budovali. Chtějí ho rozdělit a nastěhovat se sem i s rodinami, ale já toužím po klidu na důchod. Bolí mě, že místo vděčnosti cítím tlak a nepochopení.
Můj muž Petr mě po patnácti letech manželství opustil a odjel za prací do Německa. Zatímco já bojovala s každodenními starostmi a výchovou našich dětí, on si užíval nový život. Když se po roce vrátil, musela jsem se rozhodnout, jestli mu dokážu odpustit a jestli má smysl začínat znovu.
Nikdy bych nevěřil, že jedna dovolená u moře s tchyní mě přivede až k rozvodu. Všechno, co jsem v sobě dusil, vyplulo na povrch a já musel čelit pravdě o našem manželství. Teď se ptám sám sebe, jestli jsem měl odejít dřív, nebo jestli jsem měl bojovat víc.
Jmenuji se Karel a po třiceti letech manželství sleduji, jak se moje žena Jana mění před očima. Její touha pomáhat našim dospělým dětem a zasahovat do jejich životů rozbouřila naši rodinu i mé vlastní emoce. Nevím, jestli mám plakat, nebo se smát – a ptám se, kde je hranice mezi péčí a vměšováním.
