Nechci být jen služkou své rodiny: Můj boj za vlastní hodnotu po osmi letech manželství
Jsem Jana a už osm let jsem vdaná. Dlouho jsem věřila, že správná žena má být oporou, pečovat o domov a rodinu. Ale kde v tom všem zůstávám já sama?
Jsem Jana a už osm let jsem vdaná. Dlouho jsem věřila, že správná žena má být oporou, pečovat o domov a rodinu. Ale kde v tom všem zůstávám já sama?
Od čtyř let žiju s tchyní pod jednou střechou. Když jsem navrhla, abychom si rozdělily police v lednici, strhla se bouře. Teď přemýšlím, jestli je vůbec možné najít v jedné domácnosti klid a respekt.
Celý život jsem žil s Marií, vychovali jsme syna, prošli jsme si dobrým i zlým. Když se syn odstěhoval do Německa, náš domov se proměnil v ticho a prázdnotu. Nikdy bych nevěřil, že se ve stáří zamiluji do jiné ženy – a že budu stát před rozhodnutím, které mi roztrhne srdce.
Můj muž Petr mě po patnácti letech manželství opustil a odjel za prací do Německa. Zatímco já bojovala s každodenními starostmi a výchovou našich dětí, on si užíval nový život. Když se po roce vrátil, musela jsem se rozhodnout, jestli mu dokážu odpustit a jestli má smysl začínat znovu.
Nikdy bych nevěřil, že jedna dovolená u moře s tchyní mě přivede až k rozvodu. Všechno, co jsem v sobě dusil, vyplulo na povrch a já musel čelit pravdě o našem manželství. Teď se ptám sám sebe, jestli jsem měl odejít dřív, nebo jestli jsem měl bojovat víc.
Jmenuji se Karel a po třiceti letech manželství sleduji, jak se moje žena Jana mění před očima. Její touha pomáhat našim dospělým dětem a zasahovat do jejich životů rozbouřila naši rodinu i mé vlastní emoce. Nevím, jestli mám plakat, nebo se smát – a ptám se, kde je hranice mezi péčí a vměšováním.
Deset let jsme s manželem spláceli malý byt, abychom mohli žít sami. Tchyně nám slíbila, že se odstěhuje, ale teď si to rozmyslela. Jsem zoufalá a nevím, co dál.